V zeleném koutku lesa, kde kvete heřmánek a poletují motýli, bylinková víla Štěpánka právě zalévala své květiny, když uslyšela tiché vzlykání.
„Kdo to tu pláče?“ zeptala se jemně a rozhlédla se. Za keříkem seděla malá holčička jménem Anička. Držela se za bříško a měla slzičky v očích.
„Au, Štěpánko… moc mě bolí bříško. Asi jsem snědla moc koláčků…“ vzdychla Anička.
Víla Štěpánka si sedla vedle ní a pohladila ji po vlasech. „To nevadí, Aničko. Každému se to někdy stane. Ale víš co? Příroda nám zase pomůže. Mám tu pár bylinek, které bříšku uleví.“
Vzala Aničku za ruku a společně došly k první rostlince – heřmánku pravému. „Tenhle milý heřmánek je nejlepší kamarád bolavých bříšek. Umí uklidnit, zahřát a pomáhá, když tě píchá nebo tlačí.“ Natrhaly pár kvítků a víla uvařila jemný čaj.
„Je moc dobrý,“ řekla Anička a už se trochu usmívala.
Pak přišly k fenyklu. „Tenhle voňavý fenykl je trošku jako kouzelník. Pomáhá, když máš v bříšku bublinky, které se tam perou a dělají neplechu.“ Štěpánka přidala pár semínek do druhého čaje a ten krásně voněl po anýzu.
„A co tahle?“ ukázala Anička na jinou bylinku. „To je meduňka, naše uspávací víla,“ zasmála se Štěpánka. „Je dobrá, když tě bříško bolí ze smutku, nebo když jsi nervózní. Uklidní nejen tělo, ale i mysl.“
Víla Štěpánka uvařila Aničce čajík z těchto bylinek, a pak ji uložila do hamaky ze stébel trávy. Anička si dala ruce na bříško, zhluboka dýchala a zanedlouho už spokojeně odpočívala.
Když se vzbudila, bolest byla pryč a ona se mohla zase smát. „Děkuju ti, Štěpánko. Ty jsi opravdu kouzelná!“
Štěpánka se usmála. „To ne já – to bylinky. Já jim jen naslouchám a vím, jak ti mohou pomoci. Příroda nás chrání, když ji máme rádi a staráme se o ni.“
Od té doby Anička doma s maminkou pěstovala bylinky na okně a vyprávěla každému, kdo měl bolavé bříško, že heřmánek, fenykl a meduňka jsou nejlepší přírodní pomocníci.
A víla Štěpánka? Ta dál létá mezi kvítky a čeká, až zase někomu bude třeba pomoci.